Tento příběh je hluboce osobní. Je to příběh o tom, jak se život může během jediné vteřiny otočit o 180 stupňů, a o tom, jak v sobě najít sílu jít dál, i když se zdá, že váš svět skončil. Je to příběh o vnitřní transformaci, o nalezení nové životní cesty a o tom, co mi skutečně pomohlo nezbláznit se, když mi bylo nejhůř.

Jako mnozí z vás jsem i já byla dlouho chycena do pasti všedních povinností. Točíte se jako ten křeček v kolečku – práce, děti, domácnost, kroužky, škola, úkoly, cvičení, pes... Plníte úkoly, odškrtáváte splněné a vytrácí se čas pro sebe. Přežíváte, ale slastné žití vám uniká. Z tohoto začarovaného kruhu mě nakonec vynesly až vnější okolnosti. Drsné a nekompromisní.

V jediném momentu můj život nabral úplně jiný směr. Bylo to, jako když kapitán nařídí otočit loď o 90 stupňů a plout vstříc neznámým zítřkům. Zní to možná dobrodružně, ale realita byla krutá a cena, kterou jsem musela zaplatit, nepředstavitelně vysoká. Přišla jsem o milovanou osobu, o svého životního partnera. A naše děti přišly o tatínka.

Pád na dno a přesun priorit

Zůstala jsem v tom všem sama a prožila si svoji největší úzkost v životě. Z kruhu všedních povinností v takovou chvíli vypadnete hned. Do práce jsem přestala chodit, vzala si volno a začala řešit vše, co bylo bezprostředně nutné. Priority se vteřinou přesunuly. Mnohdy mi bylo do pláče, ale před dětmi jsem potřebovala být silná. Být jim pevným majákem a svítit jim na cestu.

Následoval extrémně náročný rok. Byl to ten pověstný "rok vdovy", kdy nemáte přístup k účtům, občanka vám přestane platit, protože se změnil váš rodinný stav, a vy jen unaveně obíháte úřady. Rok čekáte na výsledek dědického řízení, protože máte nezletilé děti a musí rozhodovat soud. Bez tohoto papíru přitom nevyřídíte vůbec nic.

Měla jsem tehdy hodně nuceného času přemýšlet, co se svým životem dál. Práce pro mě v tuto chvíli ztratila důležitost. Dokázala jsem si představit, že opustím i svou pozici lékaře a budu dělat úplně něco jiného, jen abych měla čas na sebe a své děti. Vedení kliniky mi naštěstí vyšlo vstříc, snížila jsem si úvazek a přestala sloužit.

Co mi pomohlo se z toho všeho nezbláznit a postupně najít pevnou půdu pod nohama? Zde jsou mé pilíře záchrany, které vám předkládám pro inspiraci:

Moje pilíře psychické záchrany

1. Pohyb na čerstvém vzduchu a psí parťák

Velkou výhodou pro mě byl náš pes. Měli jsme velké plemeno – Bordeaux dogu, se kterou jsem chodila ven převážně já sama. Procházky za každého počasí, pravidelné, minimálně dvakrát denně. Pes se vás neptá, zda máte náladu nebo zda venku prší, prostě musíte jít.

Pohyb na čerstvém vzduchu vás otužuje, ladí mysl pozitivněji a nutí vás občas někoho potkat a dát se s ním do řeči, což vám pomůže udržet základní sociální kontakt. Moje Izinka byla výjimečný pes, říkala jsem jí "koučka pro zdraví". Když po dvou letech odešla do psího nebe, bolelo to, ale její odkaz ve mně zůstal. Život totiž nekončí a brzy mi do cesty poslal nový začátek v podobě štěněte bostonského teriéra. Naše Yuna je živá jako život sám, do našich dnů vnesla čistou radost, novou energii a každý den nám připomíná, jak krásné je prostě jen běžet kupředu.

2. Cvičení jako únik do profesionální role

Protože pracuji jako lektorka Pilates, měla jsem odpovědnost za své kurzy a jejich vedení. Již samotná příprava na lekce dělala dobře mému tělu i mysli. Přesně jak se zpívá v té známé písničce: "Dělání, dělání, všechny smutky zahání…"

S každou lekcí jsem vstupovala do role profesionála. Klienty v sále nezajímá, co prožívám a co se mi honí hlavou. Chtějí si zacvičit a odejít domů v dobré náladě. A tato nutnost stoprocentně přepnout pozornost směrem ven fungovala skvěle i na mě.

3. Kvalitní strava a zelené superpotraviny

U jídla pro mě platí, že kvalita jednoznačně vítězí nad kvantitou. V tom nejtěžším období jsem nebyla schopná nad složitým vymýšlením jídelníčku vůbec přemýšlet. Dlouhodobě však konzumuji chlorellu a mladý ječmen značky Green Ways, což jsou komplexní potraviny, které tělo sytí a čistí zároveň. Pro mě to bylo snadné řešení v dnešní zrychlené době.

Věděla jsem, že vytrvalost se vyplácí, a tak jsem se snažila tento každodenní "dobrozvyk" udržet. Sice jsem tehdy dočasně snížila dávky, abych si zachovala alespoň návyk, když už ne množství, ale dnes se k vyšším dávkám opět vracím. Benefit zdravého stravování se totiž projeví až s časem. Příroda má svůj rytmus – uzdravuje pomalu, ale jistě a bez vedlejších účinků.

4. Směr pozornosti a nová životní vášeň

Když jsem přemýšlela, co se svým životem, došla jsem k závěru, že chci žít jinak než doposud. Chtěla jsem dělat věci, které mě skutečně baví a dávají mi smysl. Rozhodla jsem se vykročit do neznáma a začala se naplno věnovat celostní medicíně. Stala jsem se podnikatelkou a tvůrkyní své vlastní cesty.

Tady mi do hry vstoupila biomagnetická rezonance BICOM. Propojení kvantové fyziky s čínskou medicínou mi dávalo dokonalý smysl jak technicky (stojí na fyzikálním základu), tak obsahově, protože pracuje s informacemi komplexně. Byla to láska na první vyzkoušení. To, že jsem se začala intenzivně učit novým věcem a věnovat se terapiím, bylo klíčové pro mou psychiku. Zaměstnala jsem hlavu studiem a odklonila mysl od neustálého cyklení v bolestných myšlenkách.

Dětem jsem tím navíc ukázala, že když přijdou těžké časy, člověk se nesmí "složit", ale musí se situaci hrdě postavit čelem. Pomocí BICOMu jsem léčila i sama sebe a po několika letech pravidelného sledování na gynekologii ze mě lékaři sňali dispenzarizaci, protože nálezy na děložním čípku úplně zmizely. Tehdy si řeknete: Páni, ono to opravdu funguje. Každým jednotlivým rozhodnutím v každodenním životě totiž směřujeme buď ke zdraví, nebo k nemoci.

5. Vztahy a síla minimalismu

Mám obrovské štěstí na skvělé kamarádky a dobré lidi kolem sebe. Všichni mi v těžkých chvílích nějakým způsobem pomohli a já jsem jim za to nesmírně vděčná. Tato situace mě také naučila mnohem větší samostatnosti a zjednodušování života.

Hodně mi pomohla jedna myšlenka z minimalismu: "O každou věc, kterou vlastníš, se musíš starat." Tehdy mi to došlo. Čím méně věcí budu mít, tím více času a energie mi zbude na podstatné věci. Je to dlouhodobý proces, ale osvobodí vám to mysl. Než si dnes něco koupím, třikrát si rozmyslím, zda to opravdu potřebuji. A když už si něco pořídím, držím se pravidla "staré za nové", abych věci doma nenásobila.

6. Víra, pokora a přítomný okamžik

Každý z nás v něco věří, i když tomu dáváme různá jména. Mně osobně v těžkých časech pomáhá víra v to, že lidská duše je věčná. Smutek to sice nezmenší, ale člověk díky tomu dokáže lépe přijmout situaci takovou, jaká je.

Je nesmírně důležité si uvědomit, že minulost nezměníme. Nemá smysl na ní ulpívat myšlenkami. Okolnosti jsou dané, ale naší svobodnou vůlí zůstává to, jak na ně budeme reagovat. Čím více se dokážete ponořit do prožívání přítomného okamžiku, tím méně trápení v danou chvíli máte. Při jídle myslete na jídlo, při cvičení se soustřeďte na pohyb, při čtení na text. S odstupem času pak zjistíte, že všechno zlé je k něčemu dobré a že i ty nejtěžší zkoušky nám mohou přinést hluboký osobní růst.

Závěrem: Zdraví je každodenní rozhodnutí

Když to shrnu, koktejl, který mi pomohl vrátit se zpět do života, se skládal z pohybu na čerstvém vzduchu, cvičení, kvalitní stravy, zaměření pozornosti na nové dovednosti, dobrých vztahů, víry a vděčnosti. Když k tomu přidáte ještě kvalitní spánek, máte spolehlivý recept na dlouhověkost, lepší kvalitu bytí a prevenci neurodegenerativních onemocnění.

Zdraví je totiž rozhodnutí, které děláme každý den. Pokud stále čekáte na "AŽ", utíká vám vaše "TEĎ". Někdy je nejlepší začít s drobnými, minimálními změnami hned, než rozhodnutí neustále odsouvat na později. Život se totiž dokáže změnit ve vteřině a další příležitost už přijít nemusí. Člověk míní, život mění.

S láskou,

Eva