Dva dělají totéž aneb jak malá přidaná hodnota mění trajektorii našeho dne?
Stála jsem u pokladny a vnímala obyčejný, všední okamžik. Stačilo přitom tak málo a celý zážitek mohl mít úplně jinou, daleko hlubší příchuť. Kdyby se prodavačka na vteřinu zastavila, upřímně usmála a popřála mi krásný den. Najednou by to nebylo jen bezduché skenování zboží a přehazování věcí přes pás, ale setkání dvou lidí. Platí to beze zbytku pro všechno, co v životě děláme. Dva dělají totéž, a přece to není totéž.
Rozdíl netkví v samotné mechanické činnosti, ale v tom, co do ní otiskneme. V přidané hodnotě.
Síla jednoho pohledu
Často si v každodenním shonu ani neuvědomujeme, jak málo si navzájem hledíme do očí. Přeletíme druhé pohledem, sklouzneme po povrchu a spěcháme dál, abychom náhodou nemuseli zpomalit.
Přitom se říká, že oko je do duše okno. Když se nebojíme, třeba jen na vteřinu, setkat se pohledem s člověkem, který je před námi, dokážeme více nahlédnout pod povrch. Někdy stačí jediný oční kontakt plný pochopení k tomu, abychom druhému otevřeli srdce a dali mu pocit, že je v tu chvíli skutečně viděn. V tom okamžiku se obyčejný nákup nebo rutinní setkání mění v opravdové lidské propojení.
A můžeme jít ještě dál. Skutečně si nacítit vibraci toho druhého nebo si vzájemně věnovat dotek, třeba podáním rukou. Být v přítomném okamžiku a doopravdy poslouchat... Přesně v takových chvílích – ať už jde o letmé setkání na nádherném místě, které rezonuje s naší duší, nebo o chvíli s někým, v jehož očích uvidíte nečekanou hloubku a spřízněnost – si uvědomíme, co znamená skutečně žít. V tu chvíli druhému dáváme najevo to nejcennější: vidím tě, cítím tě a vnímám tě.
Když úsměv mění směr dne
Někdy stačí ke službě přidat lidský rozměr – vlídné slovo, odbornou radu podanou s pochopením, klid v duši nebo jen dobrou náladu, kterou na chvíli sdílíme s druhými.
Co se stane, když přijdeme někam s "těžkou hlavou" nebo "bez nálady" a ocitneme se v prostředí, které nás naladí svým klidem a energií? V tu chvíli se láme chleba. Můžeme doslova hodit výhybku a vydat se jinou cestou. Zaručeně tou lepší, laskavější a zdravější pro náš organismus. Vnější prostředí a vlídný přístup druhých nás mohou vytáhnout z vnitřní šedi a nasměrovat zpět k radosti.
Služba lidem je služba sobě
Tento princip se propisuje do každé sféry našeho počínání. Ať už poskytujeme službu druhým, nebo pečujeme sami o sebe.
Dělejme věci tak, jak nejlépe dovedeme. Ne napůl, ne s odporem, ale s vědomím, že každý náš krok nese nějakou energii.
Přistupujme k druhým tak, jak bychom si přáli, aby se přistupovalo k nám. Zní to jako otřepané klišé, ale je to neměnný vesmírný zákon.
A co dělat ve chvíli, kdy naše okolí tento princip zatím nesdílí? Kdy narážíme na chlad, neochotu nebo rutinu?
Odpověď je jednoduchá a zároveň nejnáročnější na světě: Naučte je to. Ne kázáním nebo poučováním, ale tím, že sami budete tou inspirací.
Začněte u sebe
Změna nikdy nezačíná venku. Nečekejte, až se svět kolem vás zlepší, až se všichni usmějí jako první nebo až budou služby dokonalé. Buďte to vy, kdo vnese přidanou hodnotu do dalšího rozhovoru, do dalšího pracovního úkolu, do dalšího všedního nákupu.
Když dáte věcem a činnostem svou nejlepší energii, vrací se vám zpět v podobě klidu, smysluplnosti a zdravějšího prožívání každého dne.
Tip dne: Zkuste dnes přidat do něčeho, co děláte, malou, nečekanou hodnotu navíc. Uvidíte, jak se promění nejen den těch druhých, ale především ten váš.
Jak na vás článek působí? Jaké přidané hodnoty vnášíte do všedních činností? Nebo jaké si přejete zažívat? Podělte se se mnou o své myšlenky a napište mi na info@evakadankova.cz nebo mi pošlete zprávu. Každý váš příběh mě osobně zajímá, ráda si ho přečtu a naše komunikace zůstane čistě mezi námi.